3. 9. 2017
Konečně máme svůj nový web; díky všem, kdo se o to zasloužili – především Romanu Valentovi a všem ostatním v hlavní kanceláři SZ. Patříme k nejstarším základním skupinám (dnes „organizacím“) zelených, které svou oficielní činnost začaly už v roce 1989 – web chceme použít nejen jako důkaz, že stále žijeme, ale především jako pozvánku k účasti pro všechny, kdo mají podobný cíl.
Zelení v Šumperku
Zelení na Šumpersku o sobě dali poprvé vědět v sále Severomoravského divadla v Šumperku, když na
prvním shromáždění Občanského fóra v budově divadla vyzval Milan Mátl zájemce, aby se přihlásili do
ekologické sekce OF jako základu nové politické strany, strany zelených.
Tehdy jsme počítali s tím, že v souladu s prohlášením Václava Havla bude OF fungovat jako základna
demokratických sil do prvních svobodných voleb; pak se rozdělí na politické strany a hnutí. Vývoj se ale
ubíral poněkud jiným směrem a tak už týden po 17. listopadu byl v Praze vytvořen Koordinační výbor
Strany zelených. Tomu jsme (po dohodě se zájemci ze sousedního okresu Bruntál) poslali 30.11.1989
dopis, v němž signatáři Milan Mátl (Šumperk), Leo Bureš (Světlá Hora) a Karel Crhonek (Zábřeh) sdělují,
že:
„………….minulý týden jsme v okresech Bruntál a Šumperk vytvořili skupinu zájemců o stranu zelených
(navrhovaný název Nezávislé ekologické hnutí). Domníváme se, že program by měl obsahovat několik
málo zásad, přijatelných co nejširšímu okruhu občanů, a rovněž struktura by měla být volná s vysokou
autonomií základních organizací a pouze koordinujícím zastřešujícím centrem. Pětibodový program,
který navrhujeme, považuje člověka za součást širšího systému – přírody; má mít odpovědnost za její
stav, právo na zdravé životní prostředí, na demokracii a na občanská práva ve smyslu Všeobecné
deklarace a navazujících dokumentů OSN.………….“
Co jsme považovali za nejdůležitější, shrnuje Návrh programových zásad Strany zelených, který
zpracoval 10.12.1989 v 12 bodech Josef Sedláček (Bludov):
1. Strana zelených je politickou stranou sdružující občany, kteří považují ochranu a tvorbu životního
prostředí za nejdůležitější společenský zájem a jsou rozhodnuti ho aktivně prosazovat. Usiluje o
dosažení setrvalého rozvoje společnosti, kdy dochází k naplňování lidských potřeb, aniž by se snížil
potenciál naplnění potřeb příštích generací, potřeb jiných společností a snížilo bohatství přírody.
2. SZ považuje za zcela nepřijatelný nynější stav životního prostředí, který hrozí přerůst v ekologickou
katastrofu. Cílem SZ je proto okamžitě zastavit další růst znečištění přírodního prostředí a zajistit jeho postupné a rychlé zlepšování.
…………
8. SZ podporuje všeobecnou vzdělanost, rozvoj školství, zdravotnictví, vědy a kultury a zakládá svou
činnost na nejnovějších vědeckých poznatcích.
9. SZ staví na humanistických zásadách a hlásí se k myšlenkám celosvětového mírového hnutí.
………..
11. SZ požaduje uzákonit v Ústavě všechna občanská, politická, hospodářská, sociální a kulturní práva,
která ČSSR uznala podpisem mezinárodních smluv a dohod.
………..
V prvních měsících existence jsme dávali přednost úzké spolupráci s OF a vystupovali také jako jeho
ekologická sekce. Na prvé společné schůzi 19.12.1989 v Šumperku byl přijat rámcový program řešení
krize společnosti – setrvalý rozvoj; byl koncipován podle programových priorit ekologické sekce Čs.
biologické společnosti při ČSAV 1989, předkladatel Milan Mátl.
1. Vytvoření nového systému hodnot jako výsledku ekologického myšlení a environmentálního uvědomění společnosti. (Školy, sdělovací prostředky)
……….
5. Volné proudění všech informací důležitých pro řízení a sebeřízení společnosti a kontrola veřejností.
……….
9. Zastavení dovozu zdravotně či ekologicky škodlivých látek (hnojiva, potraviny,…), tlak na
celoevropské snížení dosavadního zatížení ŽP (imise, voda,…)
Co z devíti bodů se za 28 let podařilo uskutečnit, může si každý zvídavý čtenář dohledat.
Že to zní poněkud pesimisticky? Není to ale možná tím, že pořád potřebujeme nějaký cizí vzor, oporu,
pomoc, podporu, berličky?
V úvodu padla zmínka o společném cíli; odtud je už jen krůček k myšlence, kterou nám před už
stotřiceti lety v Jitřních písních odkázal jeden z našich největších básníků, Svatopluk Čech:
DOSTI NÁS
Jsme slabí, malí – dosti těchto řečí!
Jen kdo tak zoufá, sláb a malý jest.
Oč byla Hellas, byla Roma větší,
než skrání nesmrtnou se dotkla hvězd?
Jak směšné byly našich předků cepy,
když celý svět se zdvihl proti nim,
a hle, svět celý zdrtil vůdce slepý
a Táboru se klonil věčný Řím.
Jen v srdce odvahu a chrabrost bohatýrů
a budem vojsko netušených sil!
Sláb jenom ten, kdo ztratil v sebe víru,
a malý ten, kdo zná jen malý cíl.