7. 11. 2018
Před osmdesáti lety, několik dní po vstupu německé armády do Šumperka, byla v bývalé Hacklově vile v tehdejší Bahnhofstrasse (Nádražní, dnes ul. 17. listopadu) nalezena zohavená mrtvola Franze Josefa Hrocha.
Kdo byl F. J. Hroch?
Narodil se 1899 v Petrově n./D. (tehdy Petersdorf/Petrovice) v rolnické rodině. Na jaře r. 1938 se podílel na vytváření formálně nepolitického Německého hospodářského svazu (Deutscher Wirschaftsverband in der ČSR, DWV), jehož stanovy byly úředně schváleny (až) 10. srpna; o několik dní později se za účasti 45 zakládajících členů konala v Olomouci ustavující schůze. F. Hroch se stal jejím tajemníkem, za sídlo organizace byl vybrán Šumperk. DWV se deklaroval jako nadstranická zájmová organizace německého hospodářství v ČSR, která usiluje o zachování státu a o porozumění mezi Němci a Čechy v hospodářské, správní, národnostní a kulturní oblasti. Přihlásil se výslovně k demokratické ústavě republiky a distancoval se od „nezodpovědných elementů, snažících se o vyvolávání neklidu a zmatků“. Do jisté míry převzal nejen organizační strukturu, ale i některé členy Německé demokratické strany svobody (Deutsch-demokratische Freiheitspartei, DdFP), malé strany, která se sama rozpustila v květnu 1938. Do DWV vstoupilo mnoho bývalých členů Svazu zemědělců a venkovských živností (Bund der Landwirte und des ländischen Gewerbes, BdL), který se jako aktivistická německá politická strana od r. 1926 podílel na řízení čs. státu ve všech koaličních vládách. Když BdL v březnu 1938 ukončil svou činnost a jeho členové měli vstoupit do henleinovské Sudetoněmecké strany (Sudetendeutsche Partei, SdP), řada z nich výzvy svého vedení neuposlechla a pokoušela se – jako např. čelní činovníci strany Otto Halke či Josef Nedetzka – postavit v hodině dvanácté nacionálsocialistickému přívalu hráz právě v podobě nového aktivistického hnutí příp. strany.
Je asi vhodné připomenout, že v létě 1938 existovaly v ČSR už jen dvě německé strany, které odolávaly tlaku SdP – sociální demokraté a komunisté – a že němečtí voliči stran tzv. pravice či středu najednou neměli přiměřenou alternativu. To se plně projevilo v komunálních volbách v květnu 1938, kdy SdP získala celostátně více než 90 % hlasů německých voličů. V šumperském okrese dostala 95,7 % německých hlasů, v okrese zábřežském 93,2 % a ve frývaldovském (= jesenickém) 97,5 %. V 21 německých obcích (tehdy malého) okresu Šumperk kandidovala jen jediná volební strana – SdP, protože další strany vč. české menšiny nedokázaly nashromáždit předepsaný počet podpisů nutných k podání kandidátní listiny. V Šumperku samotném dostala v červnu 1938 SdP 93,5 % německých hlasů.
Start DWV nevypadal špatně. Svaz evidoval zájemce nejen z českých zemí, ale i ze Slovenska. Po návštěvě F. J. Hrocha na pražském hradě obdržel DWV na příkaz prezidentské kanceláře podporu 10 tis. Kč, to ale bylo vše – čs. úřady se bály očekávatelné reakce SdP a nechtěly poskytovat další argumenty jejím zahraničním podporovatelům. SdP skutečně viděla v DWV ohrožení svých cílů, protože spolu se zbytkem dosud demokraticky smýšlejících německých voličů sledovala snahy o likvidaci Československa s určitým neklidem i část německého kapitálu v ČSR; strašila ji konkurence z říše a omezení obchodních možností. Žádná opatrnost či slušnost ovšem nepomohla. SdP si byla vědoma své síly (počet členů dosáhl 1,35 mil.) a spustila proti nové organizaci masivní kampaň bez jakýchkoliv skrupulí; prohlásila DWV za nepřátele německého národa, české pacholky, za loutky ve službách českých národních socialistů, klerikálů, židů a nacionalistů.
V září 1938 nabral sled událostí nečekaný spád. DWV se ještě pokusil přilákat potenciální voliče z okruhu pracujících vrstev přejmenováním na stranu dělnickou (Deutsche Arbeiterpartei, DAP), ale věrolomnost, zbabělost a neschopnost západních elit pohřbila v Mnichově všechny naděje demokraticky smýšlejících Čechů i Němců na zastavení nacistické rozpínavosti. V rychlém sledu přišel pokus SdP o puč, mobilizace čs. armády, Godesberg, Mnichov, evakuace Čechů, především státních zaměstnanců, i protinacisticky činných Němců. Ty postihla katastrofa i jinak: 17. září 1938, zemřel dlouholetý ministr čs. vlády za BdL a příznivec DWV Franz Spina. O týden později byl zavražděn tajemník DWV F. J. Hroch, ústřední postava nesmírně statečného, i když už marného pokusu o záchranu republiky a demokracie.
Není známo, že by po nalezení těla F. J. Hrocha proběhlo nějaké vyšetřování. Pouze v matrice je poznámka „Tot aufgefunden“ (= nalezen mrtev). Vražda měla být vyšetřována v Mnichově v r. 1950, soudní proces s potenciálními vrahy ale o vině nerozhodl. V letech 1961–2 se zabýval Zemský kriminální úřad Baden-Würtenberska řízením proti Hubertu Winklerovi ve věci řady vražd antifašistů, které na Moravě v r. 1938 spáchala skupina tzv. „Braune Kämpfer“ (= Hnědí bojovníci); mezi jejími obětmi měl být také „nějaký F. Hroch“. Obžalovaný Winkler pocházel ze Slavoňova/ Schützendorf u Lukavice, obce tehdy převážně německé s českou menšinou. Vrahové ani zde odhaleni nebyli. Z výpovědí a výsledků vyšetřování se zdá být nicméně zřejmé, že vražda F. J. Hrocha patří mezi fémové popravy, tj. tajné politické vraždy protivníků na základě ilegálního rozsudku samozvaného soudu.
Fémové vraždy jsou v německých zemích známy od středověku (sám výraz féma pro tajný soud pochází z dolnoněmčiny/niederdeutsch až nizozemštiny, fehme, veime, vēme, veem) a do arzenálu Nacionálsocialistické německé dělnické strany (Nationalsozialistische deutsche Arbeiterpartei, NSDAP) patřily vždy. V ČSR byl zřejmě první obětí prof. dr. Theodor Lessing (*1872 Hannover), filozof, psycholog, novinář, který z Německa po převzetí moci nacisty uprchl a našel ochranu a nový domov v Mariánských lázních. Zde byl zastřelen 30.8.1933; vrazi ujeli do Německa. Druhou obětí se stal ing. Karl Erich Rudolf Formis (*1894 Stuttgart), radiotechnik, kterému se podařilo v r. 1934 uprchnout z koncentračního tábora a dostat se do Československa. Ze stanice v Záhoří u Štěchovic vysílal do Německa protinacistické pořady. Na rozkaz Reinharda Heydricha jej vyslaní němečtí agenti 23. 1. 1935 zastřelili. Trojici pachatelů se rovněž podařilo před zatčením utéct do Německa.
Letošní podzim se často vzpomíná na vznik Československé republiky a také na její rozbití. Je to i příležitost vzpomenout si na všechny, kdo snahu o zachování tohoto státu v r. 1938 zaplatili svým životem. Na severní Moravě byl prvním z nich Franz Josef Hroch.
Šumperk, 28. 10. 2018 Milan Mátl
Bývalá Hacklova vila v tehdejší Bahnhofstrasse (Nádražní, dnes ul. 17. listopadu)
Hacklova vila, pohled z ulice Jeremenkovy (dříve Schneiderstr.)
Literatura:
Gavrecká Marie: Ke vzniku a vývoji strany Bund der Landwirte ve Slezsku. In: Acta Historica Universitatis Silesianae Opaviensis. Opava 2008.
Gawrecká Marie: Strana Bund der Landwirte a její slezská specifika. Slovácké muzeum v Uherském Hradišti, příspěvková organizace, 2012
Boyer, Christoph: Nationale Kontrahenten oder Partner? : Studien zu den Beziehungen zwischen Tschechen und Deutschen in der Wirtschaft der CSR (1918 – 1938). R.Oldenburg Verlag München 1999
Jersák Jan: Šumpersko 1938-1945, Místní správní komise v Šumperku. Knihtiskárna Praděd Šumperk 1946
Archiv KPR 846, A 712/38 Franz J. Hroch, zakladatel Deutscher Wirtschaftsverband in der ČSR 1938, kart. 8
Benda Jan: Útěky a vyhánění z českých zemí 1938-1939; Karolinum 2012
Dohnal Miloň; Filip Zdeněk; Spurný František: Pátá kolona na severní Moravě. Ostrava: Profil, 1969.
Filip Zdeněk: O německých antifašistech na severní Moravě v letech 1938-1945. In: Odboj a revoluce. Zprávy č.1, 1968
Vašíček Filip: Vysídlení Němců ze Šumperka v letech 1945 – 1946; Bakalářská diplomová práce. Masarykova univerzita Brno, Filozofická fakulta, Historický ústav; Brno 2011
Landesarchiv BadenWürttemberg Abt Staatsarchiv Ludwigsburg …: EL 48/2 I Bü 55, Ermittlungsverfahren gegen NS-Gewaltverbrecher, Az.: LKA BW PA 50 197/60, StA München I 1 c Js 944/60