18. 4. 2018

 Názvem Novičok je označována celá řada organických sloučenin dost odlišného složení a tedy i dost rozdílných vlastností. Chemické složení Novičoků předurčuje jejich rozdělení do skupin: látky typu G (gas=plyn) jsou velmi těkavé a rozpustné ve vodě, látky typu V (vapour=pára,mlha) ) jsou méně těkavé a jejich rozpustnost ve vodě je nízká.
Jako všechny prakticky použitelné nervově paralytické bojové látky (dále NPL) se vyznačují i Novičoky přítomností fosforu. Na fosfor je vázán kyslík a fluor (ten obsahují i jiné NPL jako sarin či soman), většina z nich obsahuje dusík (typ V obecně, GV, ale i tabun), některé chlor. Novičoky typu V mívají část na fosfor vázaného kyslíku nahrazenu sírou nebo selenem.
Sloučeniny řady Novičok nemusí být na seznamu NPL Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW), i když alespoň některé z nich svým smrtícím účinkem předčí registrované látky obou řad až o řád. Důvod je v tom, že jde o „binární látky“, které jsou přechovávány jako dvě oddělené méně nebezpečné sloučeniny, prekurzory. Teprve jejich vzájemnou reakcí – po smíchání – vzniká plně toxická požadovaná NPL. Výhodou je větší stabilita složek, bezpečnější přeprava a skladování, nevýhodou složitější manipulace a větší riziko chyb při aplikaci.
Organické sloučeniny fosforu jsou základem výroby celé řady pesticidů. Z organofosfátů, které byly vyvinuty v uzbeckém Nukusu v 70. a 80. letech a zkoušeny v Saratovské oblasti (Šichany, Rusko) v letech 1986-9, se některé měly dostat na trh jako insekticidy. Skupinový název látek – Novičok – a informace o nich uveřejnil ruský emigrant Vil Mirzajanov, který se údajně na vývoji a výrobě původně sám podílel. Mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marija Zacharovová k tomu prohlásila, že na území Sovětského svazu v dobách jeho existence ani v éře Ruské federace nebo na jejím území se nikdy neprováděly výzkumy, jejichž skutečné nebo kódovací jméno bylo Novičok. Ruský zástupce při OSN Vasilij Něbenzja prohlásil, že veškerý vývoj chemických zbraní v Rusku skončil v roce 1992. Za zmínku stojí, že v r. 2002 vyklízelo Chemický výzkumný ústav RA v Nukusu ministerstvo obrany Spojených států (US DoD). Zda a do jaké míry navázala na vývoj Novičoků také výroba, není spolehlivě známo.
Rusko jako signatář Dohody o chemických zbraních (CWC) loni v září oficiálně oznámilo, že veškeré své chemické zbraně v souladu s mezinárodními závazky zlikvidovalo. Tento fakt byl potvrzen Organizací pro zákaz chemických zbraní (OPCW). Což samozřejmě vůbec neznamená, že se během privatizace žádné nerozkradly a žádné se nedostaly za hranice. Podle ruského zástupce v OPCW Alexandra Šulgina v 90. letech „agenti západních tajných služeb“ vyvezli z Ruska skupinu tamních chemických expertů i s dokumentací a s rozpracovanými studiemi ze sovětské éry. Vývoj pak údajně pokračoval v laboratořích v USA a v Británii.
Bývalý šéf týmu americké Ústřední zpravodajské služby (CIA) v Moskvě Daniel Hoffman tvrdí, že látku, kterou někdo zaútočil na Skripala, je schopen použít pouze „státní aktér“. Své tvrzení nijak nekvantifikuje a má k tomu zřejmě dobrý důvod: k tomu, aby byl otráven jeden či dva lidé, není podle dostupných pramenů zapotřebí ani tuna, ani kilo, ba ani deko nejčastěji uváděných Novičoků „čtvrté generace“. Přinejmenším část těchto látek lze totiž připravit laboratorně bez velkých nákladů. Dají se vyrobit kdekoliv. I v České republice se vyrábějí různé otravné látky, podle ředitele Vojenského výzkumného ústavu Bohuslava Šafáře samozřejmě výhradně pro výzkumné účely, tj. řádově v gramech a za pečlivé evidence. Podle ministryně Šlechtové dodržuje Česká republika striktně mezinárodní úmluvu o zákazu, vývoji, výrobě a šíření chemických látek a armádní protichemická jednotka v Liberci se soustřeďuje na ochranu proti těmto látkám. Lze se ovšem ptát, zda všechny státy jsou schopny vykonávat dohled srovnatelný s ČR.
Je velmi obtížné zjistit, odkud chemická zbraň pochází, zvlášť kdyby šlo o „Novičok“ jednoho typu, např. nejčastěji zmíňované A-232 a A-234 (Novičok-5 a 7). Kdyby tyto látky byly vyráběny na různých místech ze surovin různé provenience nebo různými metodami, daly by se rozlišit podle příměsí (nečistot, zbytků surovin, meziproduktů či vedlejších produktů). Pokud ale pocházejí např. z jedné výrobní šarže či z jedné velké loupeže, je přesné určení původu látky téměř vyloučeno. Samozřejmě, pokud se někdo dobrovolně nepřizná jako Rudolf Slánský.
Co o případu soudí naši političtí vůdcové?
„Ohrazujeme se proti tvrzení o původu Novičoku, které nelze ničím doložit. Je to standardní způsob, jak manipulovat informace ve veřejném prostoru, kdy se vypustí zpráva vysoce spekulativního charakteru, aniž by bylo možné ji prokázat.“ řekl novinářům Martin Stropnický. Pokud si čtenář/posluchač srovná tento citát s prohlášením mluvčí ruského ministerstva zahraničí Marije Zacharovové, nevyjde z údivu. Říkají téměř přesně totéž.
Ačkoliv žádný Novičok nebyl nikdy ve Velké Británii identifikován, britská premiérka Theresa Mayová a její ministr Boris Johnson ví, že v salisburském atentátu na Sergeje Skripala a jeho dceru byla použita tato látka. A že ji („s největší pravděpodobností“) použili Rusové. Vytyčeným směrem se dala ihned do unisono štěkotu smečka sedmadvaceti. „Je smutné, že Miloš Zeman mlčí. Musíme stát bok po boku s Brity“ říká Telička, český diplomat. Jistě, musíme být solidární. S Velkou Británií, jejíž vládnoucí high society se dodnes ani myšlenkově ani politicky či hospodářsky nezbavila snu o světovládě, která k prosazení svých sobeckých zájmů vedla od 2. světové války celou sérii lokálních válek po celém světě a s jejímž pojetí solidarity máme své zkušenosti už od r. 1938.
Že na poplach bubnuje generální sekretář NATO Jens Stoltenberg, není nic divného, má to v popisu práce. Spíš udivuje rétorika TOP 09, když má ve svých řadách chemika Kalouska; možná ale, že ho kolegové o radu nepožádali, možná také, že už chemii (pro jistotu) zcela zapomněl.
Kdyby kdekoliv v Evropě jeden občan obvinil druhého bez důkazu z pokusu o vraždu, bylo by to bráno jako neodůvodněné nařčení, porušení lidských práv, etiky, práva na spravedlivý proces, také šovinismus a bůhví co ještě! Na podezřelého je přece nutno do vynesení rozsudku hledět jako na nevinného a je-li navíc jiné národnosti…….. Jenomže demokracie, důkazy, spravedlnost – zdá se, že tyhle pojmy platí už jen někde, někdy a pro někoho.
Milan Mátl